Trailový běh Tří králů – výsledky 2018

Děkujeme všem za účast na trailovém běhu Tří králů. Zde naleznete vaše výsledky a těšíme se na shledanou příště.

Trať 10 km celkově

Kategorie závodu na 10 km:
A2: junioři od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
B2: muži od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
C2: muži od 40 do 49 let (ročníky 1978 – 1969)
D2: muži od 50 let a více (ročník 1968 a nižší)
F2: ženy od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
G2: ženy od 40 let a více (ročník 1978 a nižší)

Trať 5 km celkově

Kategorie závodu na 5 km:
A1: junioři od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
B1: muži od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
C1: muži od 40 do 49 let (ročníky 1978 – 1969)
D1: muži od 50 let a více (ročník 1968 a nižší)
E1: juniorky od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
F1: ženy od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
G1: ženy od 40 let a více (ročník 1978 a nižší)

Kategorie dětských závodů:
A: chlapci do 5 let (do ročníku 2013)
B: chlapci od 6 let do 10 let (ročníky 2012 – 2008)
D: děvčata do 5 let (do ročníku 2013)
E: děvčata od 6 let do 10 let (ročníky 2012 – 2008)
F: děvčata od 11 let do 15 let (ročníky 2007 – 2003)

 

Trailový běh Tří králů – Pravidla a podmínky závodu

Datum: 6. 1. 2018 – 2. ročník

Místo závodu: Otrokovice, areál Kynologického klubu, za mostem pro pěší u křižovatky ul. Moravní a K. Čapka

Závodní kancelář – registrační místo – je umístěno v prostoru areálu Kynologického klubu Otrokovice

Přihlášení k závodu: V den závodu, osobně od 8:00 h do 10:00 h, vyplněním přihlášky, kterou závodník obdrží při registraci

Startovné:
Dospělý (21 let a více) 100,- Kč
Junioři (16 let až 20 let) 50,- Kč
Děti do 15 let zdarma

Závodník v den závodu v daném termínu vyplní přihlášku se všemi požadovanými údaji a zároveň svým podpisem potvrdí, že je obeznámen a souhlasí s pravidly a podmínkami závodu. Pořadatel provede kontrolu vyplnění přihlášky a zařadí závodníka do příslušné kategorie. Současně závodník obdrží startovní číslo a uhradí startovní poplatek. Na vyžádání obdrží závodník potvrzení o úhradě startovného. V rámci registrace na závod obdrží každý závodník startovní číslo, které je vratné a bude závodníkovi odebráno ihned po doběhu do cíle.

Časový harmonogram:

Závody dětí:
Kategorie do 5 let – 10:00 h
Kategorie od 6 let do 10 let – 10:10 h
Kategorie od 11 let do 15 let – 10:20 h
Ihned po doběhu dětských závodů bude následovat vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích.

Závod na 10 km – 10:35 h
Závod na 5 km – 10:45 h
Vyhlášení vítězů závodu na 5 km a 10 km bude od 12:00 h (po doběhu posledních závodníků).

Kategorie dětských závodů:
A: chlapci do 5 let (do ročníku 2013)
B: chlapci od 6 let do 10 let (ročníky 2012 – 2008)
C: chlapci od 11 let do 15 let (ročníky 2007 – 2003)
D: děvčata do 5 let (do ročníku 2013)
E: děvčata od 6 let do 10 let (ročníky 2012 – 2008)
F: děvčata od 11 let do 15 let (ročníky 2007 – 2003)

Kategorie závodu na 5 km:
A1: junioři od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
B1: muži od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
C1: muži od 40 do 49 let (ročníky 1978 – 1969)
D1: muži od 50 let a více (ročník 1968 a nižší)
E1: juniorky od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
F1: ženy od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
G1: ženy od 40 let a více (ročník 1978 a nižší)

Kategorie závodu na 10 km:
A2: junioři od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
B2: muži od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
C2: muži od 40 do 49 let (ročníky 1978 – 1969)
D2: muži od 50 let a více (ročník 1968 a nižší)
E2: juniorky od 16 let do 20 let (ročníky 2002 – 1998)
F2: ženy od 21 let do 39 let (ročníky 1997 – 1979)
G2: ženy od 40 let a více (ročník 1978 a nižší)

Trať: Běží se okruh v délce 5 km, který vede členitým terénem, po zpevněných cestách a lesních pěšinách, převýšení na okruh činí +200 m, závod na 10 km – dva okruhy, závod na 5 km – jeden okruh. Pořadatel zajistí značení trati a odpovídající počet pořadatelů, kteří budou na průběh závodu dohlížet. Závodníci se účastní závodu na vlastní nebezpečí, viz čestné prohlášení.

Mapa závodu

Profil trasy

zachycena moje osoba v průběhu konání akce, a to i do budoucnosti bez časového omezení.

Startovné zahrnuje: občerstvení po závodě (polévka a teplý nápoj), zázemí pro závodníky – společná šatna, toalety, značení a měření trati

Ceny: věcné, první tři závodníci dle rozepsaných kategorií

Výsledky: při vyhlašování vítězů, zveřejněny na internetu

Ubytování, doprava: nezajišťujeme, parkování v místě konání závodu není možné (lze využít místa pro stání vozidel v ul. K. Čapka, ul. Moravní a dalších v Otrokovicích)

Fotografie ze závodu: na webových stránkách spolku Kesbuk, na FB profilu.

Čestné prohlášení:
Svým níže uvedeným podpisem tohoto prohlášení potvrzuji, že jsem byl(a) seznámen(a) s pravidly závodu, a není mi známa žádná zdravotní překážka, která by mi bránila zúčastnit se běžeckého závodu Trailový běh Tří králů pořádaných spolkem Kesbuk, z. s. Souhlasím s pravidly tohoto závodu a prohlašuji, že nezavazují organizátory k odpovědnosti, plynoucí z mojí účasti v závodu a budu dodržovat pokyny organizátorů závodu. Běžím na vlastní nebezpečí, se všemi důsledky z tohoto plynoucími. Pořadatel má právo na komerční a nekomerční využití filmů, fotografií, videozáznamů a další dokumentace, na nichž bude Dále prohlašuji, že sám(a) odpovídám za svůj zdravotní stav a způsobilost absolvovat tento závod a je mi známo, že pořadatel startující nepojišťuje. Stvrzuji svým podpisem, že na pořadateli závodu, nebudu sám(a), ani prostřednictvím svých právních zástupců, vymáhat případnou náhradu škody, či újmy na zdraví, způsobené třetími osobami.

Kontaktní adresa pořadatele závodu:
KESBUK, z. s., IČ: 035 31 406, tř. Tomáše Bati 963, 765 02 Otrokovice, www.kesbuk.cz
Pořadatelé:
Hana Večerková, hanavecerkova@zlin.eu
Vlastimil Bukovjan, vlastabuk@seznam.cz
Petr Kučera, petrkucerasport@seznam.cz

Pokud jste se rozhodli zúčastnit se našeho závodu, moc rádi Vás přivítáme!

 

Konečně na B7 extrém

Obrázek

Potřetí vítězství v kategoriiTak by se dal nazvat 8. ročník Beskydské sedmičky M ČR v horském maratonu dvojic, kterého jsme se s Pepou zúčastnili. Už samotná předpověď počasí na víkend 1. – 3. září dávala tušit, že nepůjde oproti předcházejícím sedmi „slunečným“ ročníkům o nic jednoduchého. A také nebylo. Už při cestě autem do místa prezentace jsme s Pepou, se kterým jsem na B7 startoval už potřetí, sledovali, jak teplota s blížícím se cílem naší cesty Frenštátu pod Radhoštěm klesá a začíná pršet. Pláštěnka, kterou jsme měli připravenu, byla dobrá už cestou na vlak. Hodinu a půl dlouhé čekání na start v Třinci v dešti nebylo moc příjemné. Útočiště nám poskytl hypermarket Albert, ale pouze do 22 hodiny. Posunutý start na 22.40 h. taky mnohým nepřidal na psychické pohodě. Start byl jako vždy emotivní. Modlidba, hymna, Loprais se závodní tatrou.
Po startu všichni pohromadě. Pod první vrchol Javorový dobrá výchozí pozice pro závod. Seběh do Řeky, druhá nastoupaná sjezdovka a kontrola pro kategorii Short v sedle Lipový. Dotaz na trasu pro kategorii Long, která čipovala až na Ropici. Musíte rovně po červené. Rovně však směřovaly dvě cesty a my jsme se ve tmě nechali zlákat svítícími čelovkami před námi. Podezřelé už bylo, že jakmile jsme skupinku předběhli, v dáli nikdo, ani značení B7. Pouze žlutá. Po narůstajících pochybách o správnosti naší trasy jsme raději otočili a vrátili se zpět na kontrolu Short. Proud čelovek směřujících po vedlejší trase do kopce už dával tušit, že jsme „zakufrovali“. To co proudilo při stoupání na Ropici proti nám nás předběhlo a ztracenou pozici jsme opět museli pracně dohánět při seběhu do Morávky. Neplánovaný „kufr“ trochu psychicky nahlodal naše závodní ambice, ale nevzdávali jsme to.
Cesta na Travný a následný postup do Krásné dával tušit, že seběh bude skutečným trailovým zážitkem. Natrhlá maratonka, pád do borůvčí se ztrátou čelovky. Ještě že nepřestala svítit a díky tomu jsem ji opět našel. Jinak bahno po stahování dřeva společně s nepřetržitým deštěm udělalo ze seběhu skutečný adrenalinový zážitek. V počtu pádů zvítězil Pepa 3:1.
Další výstup, tentokrát na Lysou byl oproti předchozí absolvované trase procházka višňovým sadem. Neustále jsme předbíhali dvojice, které se dostaly nechtěným kufrováním před nás. Konečně Ostravice Na Pile a konečně něco teplého do žaludku. Můj první Ibalgin, který mě trochu uvolnil. Už od začátku jsem cítil, že Pepovi to jde, což se o mě nedalo říct. Pokud jsme přešli do chůze, Pepa mi utíkal a musel jsem za ním občas popoběhnout. Možná i teplá polévka v žaludku udělala své. Začal jsem mít už radostnější pocit z dalšího postupu.
Výstup na Smrk s dlouhým seběhem, na kterém jsme předběhli značnou část startovního pole před námi. Čeladná a první důležitá informace od Betky, Pepovy manželky, jak na tom průběžně vlastně jsme. Celkově kolem dvacátého místa a v kategorii druzí. Ta 207 co právě vybíhala na trať, je před vámi. Rychle občerstvit a za nimi na Čertův Mlýn. Ztráta něco kolem 5 min. To se dá stáhnout, pokud nebudou moc dobří. A nebyli. Mladší z týmu zřejmě prožíval nějakou krizi, protože už pod  Kněhyní jsme je předbíhali. Pepa zkušeně zrychlil při průběhu kolem nich. To aby se náhodou nechytli. Je taky běžec a zná to z atletických závodů. „Ti dostanou od nás ještě půl hodiny“, odhadl jsem podle stavu mladšího z týmu s číslem 207.
Pustevny a další teplá polévka přišla vhod do promrzlého mokrého těla. Občerstvovačku jsme opouštěli právě ve chvíli, kdy 207 dorazila. Zase pro nás důležitý taktický tah, pomyslel jsem si. Soupeř nás uvidí, tudíž se bude chtít rychle vydat za námi a opomene kvalitně doplnit energii. I to patří k taktice závodu. Už jsme se s nimi nesetkali, až v cíli s téměř půlhodinovou ztrátou, jak jsem předpokládal.
Trochu bolestivý seběh na poslední občerstvovačku z Radhoště na Pindulu. Teplý čaj, kofola, chléb se sádlem a jdeme. Příliš se nezdržovat. Na poslední vrchol s námi začala závodit jedna dvojice. Při počátečním stoupání na Javorník měla navrch. Následoval asfaltový traverz, kde jsme jim utekli pro změnu my. V prudkém výstupu na další traverz nás dohnali. Ten však byl už v naší režii. Přešli jsme do běhu a dvojici definitivně setřásli. Poslední vrchol a poslední sestup do Frenu. Už bolel. Stehna zepředu a nalitý puchýř na plosce pravé nohy. Konečně cíl, ale stále se ohlížíme. Co kdyby, jako nám v loňském roce při sestupu z Javorníku. Závěrečná stoupající rovinka do cíle. Už nemáme na finiš. Už jen těžce překládané nohy nás posouvají do cíle. Společná radost s Pepínem. Vzájemné objetí, že jsme to letos zase společně dokázali. 16. místo absolutně a 1. místo v kategorii padesátníků. Pohled na Pepovu GPS. Namísto cílových 95 km jsme nakufrovali o 3,2 km víc. Pepa má rekord. Nic delšího doposud nešel. Ze srandy zalitoval. Zakufrovat o 1,8 km víc měl by rovnou stovku. „Tož tak“, jak se na Valachoch říká, „konečně jsme si užili i ten extrém.“

Vyhodnocení nejlepších otrokovických sportovců roku 2016

Nejen sportem je živ Kesák a tak jsme se v hojném počtu v pátek 10.2.2017 zúčastnili slavnostního vyhodnocení nejlepších otrokovických sportovců roku 2016 v Otrokovické Besedě. A co čert nechtěl, cinklo to i tam.

IMG_1617

V nabité hlavní kategorii jednotlivců se naši Kesáci umístili…

Pepa Hubáček na 6. místě

Jarda Vicher na 5. místě

Petr Kučera na 3. místě

Chlapcům gratulujeme a děkujeme našim sponzorům za perfektní podporu.

IMG_1620

Trailový běh Tří králů – Výsledky 2017

Výsledky z dnešního extrémně ledového dopoledne naleznete zde. Děkujeme všem za účast a těšíme se na shledanou příště.

Trať 10km celkově

Trať 10 km ženy

Trať 10 km muži

Kategorie závodu na 10 km:
A2: junioři od 16 let do 20 let (ročníky 2001 – 1997)
B2: muži od 21 let do 39 let (ročníky 1996 – 1978)
C2: muži od 40 do 49 let (ročníky 1977 – 1968)
D2: muži od 50 let a více (ročník 1967 a nižší)
F2: ženy od 21 let do 39 let (ročníky 1996 – 1978)
G2: ženy od 40 let a více (ročník 1977 a nižší)

Trať 5 celkově

Trať 5 km ženy

Trať 5 km muži

Kategorie závodu na 5 km:
A1: junioři od 16 let do 20 let (ročníky 2001 – 1997)
B1: muži od 21 let do 39 let (ročníky 1996 – 1978)
C1: muži od 40 do 49 let (ročníky 1977 – 1968)
D1: muži od 50 let a více (ročník 1967 a nižší)
E1: juniorky od 16 let do 20 let (ročníky 2001 – 1997)
F1: ženy od 21 let do 39 let (ročníky 1996 – 1978)
G1: ženy od 40 let a více (ročník 1977 a nižší)

 

 

Zkusit zase něco nového

Vítězství v kategorii VM2„Jak se říká, za svůj život by si měl člověk vyzkoušet všechno.“ Třeba 15 kilometrový kross s umělými překážkami, pětkrát přebrodit Moravu a předat štafetový kolík dalšímu členu štafety, bikerovi, který absolvuje na horském kole 25 kilometrovou trať, rovněž s překážkami a brodem.  Opět předat štafetu dalšímu, kajakáři, který skáče do vody, přeplave kanál, vezme loď a dopádluje šestikilometrovou vzdálenost do cíle, kde ho čeká závěrečný seskok s lodí z třímetrové rampy. Taková jsou pravidla Free Litovel Bobr Cupu, který se konal 1. října. O tom, že Bobr má bohatou tradici, svědčí nejenom jeho 22. ročník, který se konal jako Otevřené mezinárodní mistrovství ČR a akademické mistrovství ČR v extrémním závodě tříčlenných štafet, ale i litovelský pivovar, který je jeho stálým generálním partnerem.
I Kesáci měli v
 tomto populárním závodě svého zástupce Buka, který dopomohl veteránské  štafetě s trefným názvem Nulová šance k vítězství. Štafeta ve složení Buk alias běžec, Jirka Jiroutek, biker a Vláďa Řezníček kajak zvítězila s náskokem pouhých 19 sekund ve své kategorii VM2. V celkovém pořadí se umístila na 30. místě z 215 startujících štafet.

A teď trochu briefingu z běžecké části závodu. Po hromadném startu za zvuku ústřední melodie z filmu Poslední mohykán se v areálu TJ Vodní sporty Litovel absolvovalo úvodní divácké kolečko se dvěma brody. Vody v Moravě bylo naštěstí málo, ale i tak jsem se po vběhnutí do brodu vykoupal. Potom následovala krásná třináctikilometrová partie  Litovelským Pomoravím s nevelkým převýšením, zvlněným terénem a neustálou změnou směru a dalšími brody, tentokrát vyplněnými blátíčkem. Jako běžci mi tato trať vyhovovala a předával jsem cyklistovi  jako 19 v celkovém pořadí s asi pětiminutovým náskokem na druhou konkurenční štafetu naší kategorie. Biker ztratil tři minuty a vodák dvě. Proto v cíli rozhodovali pouhé sekundy, ale vyšlo to. V týmu zavládla obrovská radost, protože běžec konkurenčního týmu je v loňském ročníku,  jak se říká, „vyšplouchl“ a těsně před závodem jim start odřekl, s účastí v jiném týmu a zhatil tak jejich start. A protože o běžce a kajakáře je v tomto závodě nouze, „najali“ si Kesáka Buka, aby je pomstil. To se podařilo a o to s větší radostí.
Více o závodu s výsledky a fotodokumentací na http://www.bobr-cup.cz/

Všechno je možné, Tor Des Geants 2016

Je nějaká sobota minulého století, stojím na startu závodu na 10 km. Přemýšlím o tom, že to neuběhnu. Přemýšlím, zda jsem připraven, tak dlouhý závod. Od té doby jsem zvládl mnoho závodů, naběhal mnoho kilometrů. Je 11. 9. 2016 10hodin, stojím na startu Tor des Geants a myšlenky mám naprosto stejné. Uběhnu 340 km, všechno je možné?

O Tor des Geants je všeobecně známo , že se jedná o jeden z nejtěžších vytrvalostních závodů na světě, náročný jak po fyzické, tak po psychické stránce. Závod se startem a cílem v Italském Courmayer, dlouhý 340 km ,více než 24.000 m převýšení.

Z Otrokovic odjíždíme ve třech, já, Tom a David Nádeníčkovi. Cestu rozdělujeme na dva úseky s tím, že přespíme u Rozvadova pod širákem a druhý den to dorazíme do údolí Aosta. Registrace, rychle na pokoj, dát si poslední klidnou sprchu a rychle jít spát.

Ráno přijíždíme do Courmayeru a tam už to pěkně žije, snažím se jít brzy na start ať si to užiji. Pořadatelé se snaží, aby to bylo pěkné a daří se jim to.

Konečně start, je to tady, závod na který se člověk připravuje celý život. Ještě si zamávám s Tomem a Davidem a vnořím se pouze do sebe.

1. den: Je horko, moc horko, navrchu vůbec nefouká, kdo mě zná tak ví, že toto vůbec nemusím, navíc mě překvapuje náročnost zdejších kopečků, na to nejsem zvyklí, já trénuji u Svaté vody /300m.n.m./.

Po 20 km jsem úplně mrtvý a těším se na noc, snad bude chladněji. Přibíhám na první life base do Valgrisenche na 50 km. Je před osmou večer, za 10 hodin 50 km, dovedete si představit ty kopce. Vidím vlajku KESBUK, super kluci budou tady a taky že jo, ale moc toho nepokecáme pojím, dám malé pivko a jdu dál.

1. noc: Cítím se mnohem líp, čekají mě tři kopce, říkám jim svatá trojice, podle profilu nejnáročnější část. 2854 m.n.m, potom 3002 m.n.m., a na závěr večera nejvyšší bod závodu Col Loson 3299 m.n.m. Vše zvládám velmi dobře, ale scénář je vždy stejný, do výšky 2500 m.n.m. závodníky dobíhám a potom ztrácím. Col Loson opravdu nádhera, zastihlo mě tam svítání a navíc ten seběh, skoro žádné kameny, prostě letím a užívám si. Dobíhám do Cogne 106 km, kde mě opět čekají kluci, cpou do mě vše co se dá, ale dávám přednost husté polévce a pečivu. Opět masáž od Davida. Kluci si to rozdělili následovně, Tom za mě přemýšlí a cpe do mě vše co se dá, David masáže a pitný režim. Opět se moc nezdržuji, cca 30 minut. Občerstvovačky nám jdou. Kluky posílám na Col Loson, ať si taky užijí.

2. den: Opět horko, v podstatě mě čeká pouze jeden kopec, jeden za celý den, ale potom ten seběh dlouhý 35 km a po samém šutru, nohy bolí a vůbec mě to nebaví a to horko, docela se trápím. Už ať jsem v Donnasu 151km/330m.n.m./ Kluci, už opět běží naproti. Dostávám suché oblečení, sprchu, masáž a jdu poprvé na 15 minut lehnout. K jídlu brambory a pivko.

2. noc: Nohy mám dost rozbité a pořadatelé nám nachystali lahůdku, okolo Donnasu je dost hradů a my je museli snad všechny proběhnout, bylo by to fajn, kdyby to nebylo po samém šutru. Přicházím do Rifugio Coda, půlka závodu, tvořím dvojici s Řekem a celou noc běžíme spolu, terén opět samý šutr, aspoň, že je chladněji.

3. den: Kolem druhé odpoledne dobíhám do Gressoney 205 km, další life base, kde mě nečekají kluci, tak je to vše na mně, zdržuji se cca 40 minut. Bez spánku. Přece nepůjdu v poledne spát. Jaká to chyba. Venku se zatahuje a blíží se bouřka a to mám rád, tak musím běžet. Col Pinter 2776 m.n.m. zvládám dobře, jdu společně se Španělem, ale ten seběh, už necítím šlapky, poprvé při seběhu používám hůlky, ale nepomáhá to.

3. noc: San Jacquet, už jeden kopec a jsem v Valtournenche, kde mě čekají kluci. Zvedám telefon a volám, že se trochu zdržím, že už mě to moc nejde, ale těch 14 km dám. Pomalu jdu, už se mě chce opravdu spát, přicházím na chatu, za mnou další dva borci, pojím a trochu se natahuji na lávku, možná i trochu spím, najednou se zvedám a jdu ven, dva borci hned za mnou, ale taky mě hned utíkají. Přichází krize, životní krize, do teď když jsem mluvil o krizi tak to nic nebylo, dá se říct, že jsem šel i trochu přes hranu. Moc si toho nepamatuji, ale napíši co vím. Najednou se probouzím na kameni, vidím značení TOR, vidím je hodně daleko, říkám si, že na ten závod jsem se chtěl přihlásit, ale proč mám ty hůlky a batoh, co tady dělám, co tu chci, kde mám svůj byt, chci ty hůlky uklidit, chci spát, chci postel, za chvíli se opět probouzím na kameni, situace se opakuje, kolem mě běží nějaký borec, taky má hůlky a batoh, jdu nahoru, jdu dolu, nevím kam mám jít. Až najednou potkávám Toma. Začíná mě povídat kolikátý jsem, jak jsou na tom Češi atd. Nic neříkám, až vidím Davida a stan. Teprve teď mě to došlo, já závodím. Chci spát, ale kluci do mě narvou jídlo a pití, ještě sprcha, už jsem zase při smyslech, hned usínám a čtyři hodiny spím.

4. den: Tom mě budí kolem osmé, taktak se dobelhám z postele k jídlu, dávám si kafé a dva Croissanty, moc mě chutná, na nic nečekám a jdu, kluci se mnou, při tom mě čtou vzkazy z Faceboku, začínám plakat a já vím, že ten závod dokončím, pro ně, pro Davida a Toma, oni si vzali dovolenou, oni nespí, jsou hladoví, pořád někde cestují, starají se o mě a povzbuzují mě. Já to dokončím!!!

4. noc: Další kontrola v Ollomont 287 km, dávám si těstoviny s nugetou, pořád mě chutná a to je základ. Chci běžet, Tom ale navrhuje, ať si jdu na 20 minut lehnout. Dám si sprchu, poprvé při závodě si čistím zuby, zalehnu, ale neusínám, nevadí, nohy si aspoň odpočinou. Honem chci běžet, čeká mě Col Champlion a snad i poslední kopec Col Malatra. První kopec zvládám v pohodě, potom trochu seběh a pak 20 km dlouhá rovina. Celou ji běžím, běžím ji sám, ale za mnou dvě čelovky, přece mě tady nedoběhnou, tady ne. Doběhli mě,až na kontrole v Bosses, až tam jsem zjistil, že to nejsou závodníci, prostě si šli ve tři hodiny ráno zaběhat. Začíná pršet, dávám pláštěnku a dlouhé kalhoty, stoupám na poslední kopec Col Malatra, ale před tím ještě kontrola na chatě Frassati. Jsem promrzlý, ale už vidím světla, už tam budu sláva, ale sakra to je kravín a začínají dojit, co se dá dělat, jdu dál. Další světla, už je chata, kolem kamen sedí závodníci, spousta závodníků. Do cíle 21 km, ale já jdu spát. Domluvili jsme se tak s Tomem, že přes hranu už nepůjdu. Po 20 minutách spánku mě budí slečna, prosím ještě 5 min. Je tu znova, prosím ještě pět. Venku stále prší, ale už je světlo, vstávám.

5. den: Jdu se ke kamnům obléci, už jsou tady noví závodníci, ukazují na mě že jsem blázen, proč chci jít dál. Ale mě je fajn, jsem napapaný, odpočinutý, ale hlavně mám chuť, po 317 km mám chuť. Venku je zima, prší, ale pro mě lepší než kdyby bylo teplo. Přede mnou v dáli závodník, tempo nic moc, tebe asi doběhnu. Místo deště začíná sněžit, na Col Malatra jsou bezpečnostní lana a ruce, už mám od sněhu promočené. Snažím se jít bezpečně, neuklouznout a daří se. Poslední kopec jsem zdolal. Ale ještě dolů, chci nasadit sněhové řetězy na boty, ale nedaří se, nikdy jsem to totiž nedělal, tak to vzdávám, stejně už zase prší. Dobíhám závodníka před sebou, je to druhá žena celkově, Jihoafričanka Stephanie, naznačuje, že bychom mohli běžet spolu, ale já jsem na koni, běžím rychle, běžím i do kopce. Už vidím Courmayer a slyším KESBUK makej, kluci opět běží naproti, mám opět slzy v očích, vím, že bez nich bych to nedokázal. Potom voláme Zuzce Nádeníčkové domů, starala se FC, opět pláču.

Už vidím cílovou bránu, kluci se chtějí vypařit, ale já si je volám zpět, že proběhneme spolu, měli by u toho být, toto byla týmová práce. To není vše, pořadatelé mě nechali zahrát od pánského pěveckého sboru, přímo pod finišerskou branou. Bylo to dost dojemné. A Tom s Davidem mě dali pořádnou pivní spršku. Potom ještě mnoho fotek a cesta domů, ale tu už si opět nepamatuji, zase jsem spinkal.

TDG závod závodů, Italové si to opravdu dokáží užít, hlavně v neděli bylo na každém kopci mnoho fanoušků. Každý turista kterého jsem potkal mě povzbuzoval a ve městě na mě troubili z aut. Je to závod který bolel, ale to jsem čekal. Je to závod, který bych bez podpory rodiny a kamarádů nedokončil. Proto všem moc děkuji.

Petr Kučera

Hostýnská 108

Je pátek 12.8. kolem 17:00 hod a snažím  se trochu usnout. Koukám v ložnici do zdi, říkám si do startu daleko, ztrácím se a kolem půl sedmé zase procitám… měl bych jíst :-)  Nadobro tedy usuzuju, že další spánek je už marný boj a jdu dlabat.  Chuť je, hlava říká – nažer se :-)  ale leze to do mne na silu. Pár hodin do startu, nedá se úplně říct, že bych byl nervózní … asi jsem, už ani nevím, skoro rok jsem nestál na startu.  V Livignu mi nedávno chybělo taky pár hodin a nakonec jsem neodstartoval, ale tam tělo dávalo tušit, že by to byl nesmysl a hazard  (nakonec mne odpráskla Campilobakterie ). Pocit natěšenosti občas vystřídá pocit pochybnosti. Ne z důvodu momentální formy, ale z důvodu neznáma. Už jsem si trochu odvykl, i tak je to zvláštní… Člověk ví, že v něm něco je, ale začne nakonec pochybovat, zda to dokáže i dostat ve finále ven. Pořád se uklidňuju, nemám přece co ztratit, běhat tě baví, máš z toho radost, ty můžeš zase jen překvapit…

Večer se za manželkou stavila kámoška, na stole frčí Aperol Spritz, takže mne naštěstí obě dost stále drží v dobré náladě a tak nějak jsem v poho :-) Před půlnocí usedám k Jardovi Vicherovi do auta a hrneme to nočním Zlínem na start do Vizovic. Na místě se setkáváme vždy s pozitivně naladěným Skájem, vyzvedávám startovní tašku, pokecávám a dochystávám poslední detaily. Je docela příjemná teplota a proto jdu na start v krátkém nátělníku. Pár vteřin před startem přeju klukům hodně štěstí a trochu se vnořím do sebe. Brzy však oči zaostří, že přede mnou stojí někdo na startu v sandálech, on v tom fakt poběží… nechápu, zavrtím prsty ve svých Scott Kinabalu 3 a těším se z pocitu bezpečí jistoty a sucha :-) Doposud jsem ještě nepochopil výhody těchto minimus módních záležitostí…snad ani pochopit nechci.

Je komorně odstartováno a klušu do předních pozic. Koukám na paty Standy Najverta a když se to začne konečně zvedat, koukám na paty Zbyňka Cypry. Prohazujeme pár slov, vzájemný humor, docela sranda. Po pár kilometrech už klušu jen se Zbyňou, tempo je mi příjemné, natahujeme krok a lup, za náma díra. Zbyňa je nahecovaný, jeho průpovídky mne neskutečně baví a fakt se tu zatím  vpředu mám s ním dobře. Nepolevujeme v počátečním tempu a hned tedy půjdeme ostřeji.

Jak to tak chodí, zakufrování na sebe nenechává dlouho čekat, v místě, kde jsme asi čekali první bufet, jsme trochu dřív a nikdo nikde. Jdem dál bez kontroly a především nějak špatně. Brodíme se do nějakého krpálu, asi místem těžby dřeva… no začalo to skvěle. Naštěstí má Zbyňa nejchytřejší hodinky ze všech a zanedlouho jsme zpět na trase. I když jsme přišli o náskok a běžíme už ve třech, tempo je pro mne stále příjemné, nálada díky herr Cypra stále parádní. Stojka z Chvalčova mne trochu překvapuje. Myslel jsem si, že Hostýnky docela znám ale totok? Hezké, těžké, trochu se možná i lekám… Prdla mě křeč do lýtka, sakra, docela brzo. Rychle protahuju, nasolím a rozdupávám. Povoluje a jde to dál. Seběh z Kelčáku mne baví, mám ho rád a následný první bufet na NULE v Rajnoškách využívám k prvnímu většímu jídlu. Meloun, banán, rychlý kelímek polévky, meloun, banán – rychle pryč…

vasek_tesakNa 50km pro mne nastává první horká chvíle, úsek na Loučku je po bufetu pro mne trochu trápení a cítím, že bych možná i chutnou polévku trochu odplivl. Vystupuju si od kluků a chvilku si musím jít svoje. Ani se je nesnažím držet, musím se uklidnit a dostat do pohody. Běžím sám a zase to začíná po pár km jít… V úseku na Tesák dorážím druhého, trošku vidno, že se trápí, hned mu nastupuju. Těším se na Čerňavu a Jehelník. Zase to jde a mám zase dobrý pocit. Nechci se smířit ze situací a pořád to drtím… Zbyňu sem tam někde v dálce zahlédnu, jde hezky a rozestup trochu někdy i redukuju. Při výstupu na Obřany se míjíme a vzájemně se pohecujem, avšak já po chvilce kdy běžím už taky dolů, míjím skoro ve stejném místě Standu Najverta s Tomem Čtverákem! Ho ho ho…. Ku*va musím ještě trochu víc fouknout do trubek… Trochu mne dohání pochybnosti, jsou to supr běžci a já jsem v tuto chvíli pro ně snad i snadná kořist. Ne, nedám jim to zadarmo. Na mém oblíbeném Pardusu jdu trochu nad otáčky, chci ztratit oční kontakt. Zdejší louky jsou velké, vidět mne ale nemusí, nestojím o to…   Úsek k Okluku je těžký, nemám ho rád, držím ho ale pořád v tahu a k mé radosti nevidím za sebou nikoho. Jenže ani před sebou!  Ty voe, ten Zbyňa snad nemá slabší chvilku? Nedám mu to zadarmo… ještě je pořád daleko do cíle… Drtím úsek na Troják, jak moc to tady nesnáším!!!! I při Drásalu jsem zde trpěl, teď tu cupkám, vzpomínám na moje cyklistické léta, vidím značky Hostýnské MTB 50 (minulý týden tu bojovala manželka Lenka :-) Sakra už ať jsem na Trojáku.  Dělá mi strašně dobře voda, pořád se polívám za krk, piju skoro už jen vodu. Drtím kopec na Tesák, není prudký, je ale dlouhý, bude končit opět až na Kelčáku.  Jdu si svoje, klušu, jdu, klušu, jdu… Za mnou nikdo, přede mnou nikdo…samota…. Nevadí mi! Mám ji rád, zvykl jsem si a vlastně mám samotu při běhání už i rád. Trochu už cítím plosky a při doběhu na poslední bufet na Tesáku něco zobnu a rychle pryč. Jsem rád, že vidím Jirku Večerku, hlásí mi ztrátu na Zbyňka cca 9 minut. V duchu chci ještě bojovat, ale tělo už moc možností nepovoluje. Pod Čerňavou mě ještě hecne Zuzka s Bohdanou a díky tomu ač v bolesti dávám docela obstojně tento čupek. Je to hezký kopec, mám ho rád, ale asi už dnes stačí… Kelčák je na tom podobně, těžký výstup, zejména rovné krátké pasáže nutí pořád klusat. Kolikrát jsem tu už byl, znám to tu, vím kde co je a končí… Rozhledna nahoře je pro mne poslední těžký bod, už ten druhý flek nepustím…. Nevím, jak daleko jsou za mnou, ale nechci být třetí, ani čtvrtý, pátý… Poslední těžký seběh z Kelčáku  hodně bolí, prodýchávám ho, stehna to drží… Pod sebou vidím Rajnochovice a slyším, jak hlásí, že Zbyňa je v cíli. Mám to, mám to, říkám si a už se začínám radovat. Otáčím se a ujišťuju, že mne nikdo nesejme… Najednou jsem na posledním asfaltu a vidím oblouk. Poslední metry ač moc nemyslím, jsem šťastný a moje první gesto za cílovou čárou je gratulace vítěznému Zbyňovi. Je to dříč a ohromný morál. Jsem rád, že to neměl ode mne zadarmo, jsem rád, že jsem s ním šel po startu hned do útoku, vlastně mi trochu i pomohl. Nevím, kdyby jsme se hned na začátku nerozhodli do toho pořád tak bušit, fakt nevím, jak by vše dopadlo. Ztráta na něj v cíli – 6 minut. Vítězství si zaslouží, byl pod tlakem, ustál to a vydržel!  Jsem max spokojen, bojoval jsem až do cíle, bylo to mé maximum, snad i štěstí. Za mnou se to mlelo taky hezky, tlačili mě hodněa sem tam jsem měl snad i osobní pochybnosti. Hlava podržela!

H108_vyhlaseniDruhé místo beru jako další osobní úspěch. Dlouho jsem nezávodil a držet si výkon je bez závodů velká neznámá. Je hezké vždy výsledkem překvapovat, zvlášť když nikdo neví, jak na tom jsem. Pořád říkám a kamarádi tuto moji hlášku už dobře znají – vše je jen v hlavě! Tento sport především… Bez tlaku se dají dělat velké věci!

Výsledný čas 12:53 hod a 2. místo. Překvapil jsem opět sám sebe. Krásný závod, nádherná a těžká trasa. Fajn lidi, pohoda, za ty nehty pryč to zase stálo :-)

Valašský hrb

28. 5. 2016 a já vstávám, celý natěšený se rychle balím, posnídám mou klasickou snídani tedy ovesnou kaši, nasedám do auta a jedu směr horský hotel Čarták. Cestou přemýšlím, že dnes nemám žádné ambice, jelikož jsem pořádně 3 měsíce netrénoval, kvůli spoustě věcí v práci a ve škole, no co naplat bude to pěkný trénink a zkusím to napálit, schválně jak dlouho vydržím.

hrb2016_01Po krátkém bloudění, jsem přijel na místo, kde jsem se hned potkal se zbytkem týmu, nálada parádní a na nervozitu ani nepřišlo. Pomalu se blížil start a tak jsem se převlíkl, a jelikož měly být občerstvovačky celkem blízko sebe, pití jsem nebral. Podíval jsem se na start 50km trati, kde běžela Kristýna z týmu a spousta známých.
Půl jedenácté a já vybíhám na trať 30km, za suverénním Lichým nejdu, nejsem sebevrah ale hned za druhou „skupinku“ se přidávám, 5km uteklo jako voda a celkem svižným tempem 4min/km se skupina roztrhla. Já na 4. místě jsem byl zatím spokojený, a tipoval, jak dlouho vydržím.

Na 10km jsme byli za 40 minut od startu a já na 5. místě hned za třema klukama, říkal jsem si, to není špatné. Ovšem přišel prudký stoupák, a ztratil jsem kontakt s ostatníma, přešel jsem do chůze a předběhli mě zkušení borci a já se propadl na 7. místo, dál už se nesmím propadnout, znělo mi v hlavě, a tak se znovu rozbíhám. Poslední stoupák k otočce na 15km, a začínám potkávat známé lidi, co běží 50tku a to mě motivuje. Další známou tváří se dostávám zpátky do tempa a necítím, žádnou únavu. Jsem na 20km, už jen 10km, to musím udržet, a tak si dávám cíl doběhnout, známé na 50tce.

hrb2016_02Když jsem byl na 25km, začal jsem jít na silu s tím, že jsem těsně pod bednou a chci zabojovat o nějaké pěkné umístění, a hle potkávám borce co je v kategorii 3., jdu do něj předbíhám ho a utíkám, chci náskok, co když zrychlí, a dobíhám dalšího borce z kategorie, potěšený, že jsem je doběhl jsem zase v tempu jak na startu, a letím.
Kilometr do cíle fandil Peťa a já byl tak rád že ho vidím, že i křeče do obou lýtek dostal, no nějak jsem to protáhl a rozběhl, seběhl do cíle a šťastný, že i když jsem bez ambic nastoupil do závodu a zkusil to jsem celkově 5., a přede mnou jsou jména jako Lichý, Axmann, Svoboda či Velička, vždyť to jsou borci co vyhrávají takové závody a já doběhl „kousek za nima“ když nepočítám Lichého 😀

A to, že jsem skončil v rámci AMČR 2. je pouze třešnička na dortu.

Tohle umístění mě neskutečně motivovalo v dalším tréninku, a už se těším, až se přestanou ozývat šlapky a já budu moct natrénovat na další takové umístění.

LH24 aneb den a noc na bowlingové dráze

Původně jsem neměla v úmyslu se tohoto závodu zúčastnit, ale nakonec jsem se na kesáckém večírku u Zvona domluvila se Zuzkou, a tak jsme šli do toho. Pár tréninků v lese a hurá na Lysou. Dvě auta plná Kesáků vyrazila už v pátek na místo dění. Byly jsme narvaní až po střechu, to by člověk nevěřil, kolik věcí na ty dva dny potřebuje. Obě auta se náhodou potkala na Pinduli a sranda začíná nabírat na obrátkách. Po registraci jsme se šli ubytovat na Sepetnou, místa u kulečníku už byla obsazená, tak jsme si ustlali na bowlingové dráze, která byla překryta lepenkou, to bylo naše ubytování basic. Každý měl místo 2 x 1 m. V noci kupodivu nikdo nechrápal, ale i tak to byla krutá noc. Ani ty dvě piva, co jsem si dala večer, mě k spánku moc nepomohly. Ale v restauraci byla opět neuvěřitelná sranda a Milanův rozhovor pro Vertikal neměl chybu.

kes
Před jedenáctou podupávali závodníci na startu před pilou. Já a zbytek Kesáku, co jsme šli do druhého kola, jsme stáli v zatáčce k transformátoru. Had závodníků co se vinul po cestě, byl nekonečný. Mimo Kesáků jsem viděla spoustu známých tváří, úplně mě ta atmosféra dostala. Za chvíli se objevili u Sepetné první závodníci a mezi nimi i Jarda, Buk a Roman, pak Zuzka (asi čtvrtá žena celkově), no a to znamenalo, že jdu na to. Po zkušenostech z předminulého ročníku jsem věděla, že se nesmím nechat strhnout davem, nezávodit s každou holkou, která mě předbíhá a že jich bylo hodně, ale naopak, jít si svoje tempo na které aktuálně mám. Prudké pasáže jsem šlapala, co to dalo, od začátku s nesmekama na nohách, a těšila jsem se na traverz, kde se dá krásně běžet, no ale ne tuto sobotu, díky sněhu jsem si o pěkném běhu mohla nechat zdát. Naštěstí v průběhu závodu se travers pěkně ušlapal, takže to pak šlo. Po traverzu nás čekal závěrečný stoupák přes sjezdovku, kde už nepěkně vyfukovalo a byla docela zima. No ale seběhy z Lysé byly tentokrát parádní záležitost. S nesmekama jsem měla jistotu, tak jsem se nebála a fakt jsem si je užívala. Zuzce to parádně šlapalo nahoru i dolů a já jsem snad statečně sekundovala, takže jsme se v průběhu noci dostaly z nějakého šestého místa na krásné druhé a to se nám podařilo udržet až do konce.

bedna

Musím říct, že tento závod má neskutečnou atmosféru, v gastru pokecáš s úplně cizími lidmi, co jsou na stejné vlně jako ty, pořadatelé tě na každé kontrole vítají, povzbuzují, i na bowlingu si člověk pokecá a navzájem se podpoří. A hlavně ta naše partička je k nezaplacení. Kamkoliv jedeme společně, vždycky je to neuvěřitelná sranda a pohoda. Kesáci jsem ráda, že Vás mám. Musím poděkovat mému Jirkovi za podporu a trpělivost a taky rodinám Kadlčáků a Nádeníčků, kteří nám fandili na Sepetné, trenérovi, a všem ostatním co nás sledují a fandí nám. Smekám před tou spoustou dobrovolníků, co se o nás a hladký průběh závodu starali. Zmrzat ty dlouhé hodiny u čipů na Lysé, to jim fakt nezávidím. Taky obdivuji všechny, co se na tento závod vypravili v jednotlivcích, musí to být hodně psychicky a fyzicky náročné. No a na závěr děkuji Zuzce, že jsme si to tak báječně užily. Sice jsem poprvé v tomto desetiletí nemocná, trochu mě zlobí průdušky, ale stálo to zato. Tak třeba za rok zase znova na startu.