Fakt existuje závod, kde lidé běhají 24 hodin na jeden kopec? To musí být blázni…

O tři roky později stojím na bedně tohoto “bláznivého” závodu se smíšenými pocity.

Ale pěkně od začátku… první mé dva ročníky absolvuji spíše pro legraci.  Tři okruhy, spánek a pak ráno poslední kolo, žádný stres, žádné ambice. Letošní ročník je ale jiný. Naši dvojici s Petrou dává dohromady Jarda Vicher. V říjnu se pak již bezmyšlenkovitě přihlašujeme, vždyť naběháno mám, Petra je zkušená a rychlá, no a leden je ještě daleko.

V prosinci celkem šlapeme kopce, Madeira, Alpy, baví mě to. Jen na tu Lysou moc času nezůstává. V tréninku ji dáme s Petrou celkem jen 2x.

Je sobota 10:00 a naše 24 hodinovka startuje. Reálně máme v plánu 11 okruhů, Petra 6, proto startuje první, já 5 a pak se uvidí. Od startu vše klape jako hodinky. Až na neběhatelný sypký sníh na traverzu a při sebězích, to celkem jde. Podmínky jsou pro všechny stejné. První tři kola jsou paráda. Ve čtvrtém půlnočním kole již nohy vědí, že to dnes nebude žádná sranda, ale hlava chce a pere se s tím dále. Držíme si totiž krásné 3. místo, za námi 54 minut nikdo, před námi asi o kolo favoritky :-).

Stačí vydržet a jsme tam. Ale ono když zrovna máte pocit, že je svět krásny a vše klape, něco se musí pokazit. Petře po jejím 4. kole stávkuje žaludek. A prakticky úplně lačná, s nevolnosti odtrpí svoje 5. kolo a při přebírání štafety před mým 5. úsekem tuším, že její další kolo nepřipadá v úvahu.

Martina3

Běžím 5. kolo jak o život a při doběhu k Sepetné mne čeká David a oznamuje mi již jasnou věc – Petra dále nepoběží. Jestli chceme udržet třetí místo, musím do šestého kola a to hned! Náskok se ztenčil jen na 23 minut! Při představě, že jdu hangy znovu se mi zvedá žaludek.  Za chůze se cpu tyčinkou a vodou a není mi vůbec dobře. Vím, že nesmím zastavit, jinak se již nepohnu. Šlapu pomaličku hangy. Tempo je strašně pomalé a já vím, že náš náskok se zkracuje každým výškovým metrem. David povzbuzuje a pokaždé, když chci zastavit, mne žene dál. Bez něj bych to dávno vzdala…

V traverzu se trochu dám do kupy a běžím. Po severní sjezdovce již šlapu s pocitem, že zde to nevzdám. Pípám na Lysé hoře 48 minut před ukončením závodu. Hurá je konec! David se ale netváří. Začíná složitá matematika. Pokud dorazí čtvrtý tým do 10 min, má šanci doběhnout dolů do cíle. Zvedám se teda z teplé hospody na vrcholu Lysé a běžím dolů. Stehna jsou v ohni. Seběh mi jde lépe jak cesta nahoru. David hlídá čas a hlásí mi každých 5 minut. Konečně Sepetná a tři minuty před ukončením závodu pípám naše poslední 11. kolo.

Jsme třetí!

Martina

Plán na 11 kol vyšel, i když cesta k němu byla docela jiná, než jsme si původně mysleli. Ale i tohle je ultra…nikdy nevíš, kde se co pokazí. Překonala jsem vše, co jsem si nikdy nemyslela, že někdy zvládnu. Radost v cíli s mou parťačkou byla veliká. Děkuji Ti Peti, byla to čest být s Tebou v týmu. A děkujeme supporťákům Davidovi a Pavlovi, kteří nás povzbuzovali a KESBUKU, který fandil na trati i doma.

Příští rok nejdu!!! Píšu to všude, ať to mám černé na bílém a zapamatuji si to :-).

Martina2

Martina4

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je Martina Linhartová. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *