O NÁS

Vlastimil Bukovjan – zakladatel

Co chcete o mě vědět? Vše se dá dneska najít o každém na Internetu. Snad jen, že je mi něco přes padesát. Pomalu stárnu, nebo se alespoň prostřednictvím pohybu o to snažím. Jako bývalý závodník v maratonu, bývalý československý reprezentant, s osobním rekordem 2:15:35 h z roku 1987 z maďarského Szegedu. Nebyl to ojedinělý výkon, ve své nejúspěšnější sportovní sezóně 1991 jsem se pod „magickou“ hranici našich současných reprezentantů 2:20 h dostal hned čtyřikrát v krátkém časovém horizontu. S časem 2:19:15 h v 1. roč. Bratislavského maratonu, který jsem vyhrál. Tenkrát se běhalo do rakouského Hainburgu a zpět. Za tři týdny 6. místem a časem 2:17:25 h v holandském Enschede. V půlce září na maratonu v Amsterdamu 5. místem a v čase 2:16:05 h. A nakonec za tři týdny se mi podařilo zvítězit v jednom z nejstarších světových maratonů na Mezinárodním maratonu míru v Košicích v čase 2:18:27 h. Docela úspěšná sezóna ne?

Jsem rád, že jsem se dostal mezi výbornou partu stejně zapálených „bláznů“, kteří mě vždycky vytáhnou, abych na stará kolena nezlenivěl, nebo, jak já říkám „neskolenkovatěl“. No a to, že pro mě vymýšlí stále větší výzvy s trefnými názvy LH 24, B7, Nízkotatranská stíhačka, za to jsem jim vděčný. Jen se stále sám sebe ptám, do kdy? Do kdy to ještě půjde tak, jak bych si  to jako bývalý závodník představoval. Srdce a mysl  by stále chtěla, ale to tělo!! To by mladší chtělo. Ale ničeho v životě nelituji. Vše má nějaký smysl a cíl. I toto moje bláznění.

Petr Kučera – zakladatel

Narozen 1972 v Uherském Hradišti,  sportuje  celý život , kromě krátkého období před a po vojně. V roce 1991 si koupil MTB a jako jeden z prvních začal jezdit  po Chřibech.  Pak přišly závody , napřed MTB a pak přišly další výzvy, triatlon, duatlon, jak dlouhý, tak Xterra.Dnes  se věnuje Horským běhům, je spinning  instruktor a trenér  triatlonu.

Největší  úspěchy:

MTB: 1. místo Drásal maraton 1995 absolutně , 2. místo ČP MTB 1995 kategorie M2, 3. místo Salzkamergut  maraton, trasa 202km, 2004

Triatlon: 2. místo Moraviaman triatlon, čas 9:03, 12. místo  Ironman Švýcarsko 2005, čas 9:34, úspěšně dokončil v roce 2005 Havajského Ironmana v čase 10:05

Xterra: Absolutní  vítěz českého poháru v roce 2003 a v roce 2004 skončil druhý. Na ME skončil na 9. místě a v roce 2005 při  mistrovství světa  na Havaji ostrově Maui, 11. místo v kategorii.

Horské běhy: Beskydská sedmička 2013  , 8. místo, parťák Václav Utínek. Nízkotatranská stíhačka 2013, 5. místo společně  s Vlasťikem  Bukovjanem.  Hostýnská osma  2012, 3. místo, Krakonošova 100 v roce 2011, 4. místo  a 24 hodin na Lysé hoře 2013, 9. místo.

Trenérské úspěchy: Dovedl  Drásal team Holešov  celkově k druhému místu v seriálu Kolo pro život a připravil Václava Utínka na MČR v MTB maratonu, kde získal titul v kategorii.

Milan Šimek – zakladatel

Milan je duchovním otcem a zakladatelem KESBUK. Narodil se v roce 1969 ve Zlíně. Od svých 12 let se mu stal sport drogou. Největších úspěchů dosahoval v silniční cyklistice v mládežnických kategoriích, kde působil ve vrcholovém středisku sportu mládeže Favorit Brno a posléze v Dukla Brno.

Běhu se aktivně věnuje posledních cca 20 let, ultramaratonským extrémům pak posledních cca 5 let. Největších úspěchů v této oblasti dosáhnul v nerozlučné dvojici společně s Vlastikem Bukovjanemmým a Petrem Kučerou při mistrovství České republiky v ultramaratonu Beskydská sedmička 2010 a 2012 kde se umístili na 12. respektive 10. místě absolutního pořadí bez rozdílu kategorií. S Vlastikem pak vyhrál Beskydskou sedmičku 2013 ve své kategorii.

Milanovo motto: „…totální dřina za hranou a souznění s přírodou mě neustále nabíjí a dodává sílu abych přežit na tomto světě…“

Václav Utinek – zakladatel

Tak, a co já? Jmenuji se Václav Utinek, narozen v roce 1980 ve Zlíně. V 16 letech jsem se začal věnovat horským kolům CrossCountry a následně MTB maratonům. Už tehdy jsem získával zkušenosti od Petra Kučery, který mě později pomáhal i s přípravou. Největších úspěchů jsem dosahoval v  MTB maratonech, kde jsem v roce 2006 a 2007 vybojoval tituly Amatérského mistra České republiky a mnoho pódiových umístnění na velkých závodech po celé ČR.

Ultramaratonským extrémům se věnuji teprve od roku 2012 a za tu dobu mám na kontě pár slušných zářezů: 3. místo ve štafetách s Vlastíkem Bukovjanem na LH 24 v roce 2013 / 13. místo absolutně v jednotlivcích na LH 24 2014 / 8. místo absolutně  s Petrem Kučerou při mistrovství České republiky v ultramaratonu Beskydská 7 v roce 2013, nebo 9. místo absolutně na Hostýnské 8 v roce 2013.

KESBUK se pro mne stal srdcovou záležitostí! Zejména parta lidí, která u nás působí je ta, která mne nadále motivuje, hecuje a nutí k opakovaným sebedestruktivním výkonům! Díky vám parto, hned žiju zase o něco lépe :-)

Moje  motto: “…citius – altius – fortius  / rychleji – výš – silněji…” aneb prdel musí být!

Patrik Bartík

Narodil jsem se 1976 v Přílepech. Mé první sportovní začátky sahají do roku 1994, kdy jsem začal převážně se silniční cyklistikou doplněnou MTB závody. Z počátku to byly závody pod Českým cyklistickým svazem, později amatérské závody – Moravský pohár v délce do 100km.

V roce 1995 jsem zkusil 24h dvojic a začala se rodit kariéra ve vytrvalostních závodech.

Velký zlom nastal v roce 2000, kdy jsem začal jezdit sólově 24 hodinovky, ať už silniční nebo bikové. Zároveň mimo dvacetičtyřhodinové závody jsem začal jezdit i silniční ultramatony.

U nás v republice to bylo Okolo ČR(6x), později okolo Střední Evropy(2x), v zahraničí okolo Slovinska (3x), XXALPS- přejezd Alp v délce 2100km, v Rakousku Glocknermann(3x), Okolo Rakouska, který byl i nejdelším (měřil 2192km). Zároveň přišli první běžecké závody, a to v podobě Rohálovské 10…

Další výzvy přišly o 10 let později, v roce 2010, kdy mě Peťa Kučera dovedl k trailovým běhům a poprvé jsem zkusil B7. Nějak se mi to zalíbilo, bylo to něco nového, více extrému, více v přírodě, proto jsem přidal ještě další závody – Krakonošova 100, Hostýnská osma, Horská výzva, LH 24 a UTMB.

Kromě těchto běhů vznikl obdobný cyklistický MTB závod, Craft 1000miles adventure. Je to závod bez zabezpečení, napříč Česko-Slovenskem, v Čechách vedený přes pohraniční hory.

Pepa Hubáček

hubacek-370x395Narodil jsem se r. 1973 v Halenkovicích, kde jsem taky začal se sportem v oddíle letního biatlonu. V roce 1994 jsem si splnil jeden ze svých snů a zaběhl si první maraton a o rok později se stal členem atletického oddílu Jiskry Otrokovice, kde pod vedením trenéra pana Josefa Bukovjana jsem se postupně propracoval k časům 15:31 na 5km , 32:56 na 10km a svému maratonském osobáčku 2:34:28.

Pro zranění kolene jsem se na dlouhé roky odmlčel. Znovu jsem začal poklusávat a účastnit se zlínských běhů někdy před pěti lety.

Mým prvním trailovým závodem byl první ročník Valašského hrbu no a pak už se to rozjelo tak jak to znáte – H8, nezapomenutelná B7, LH24. V lonském roce totéž a k tomu jsem si přidal ještě dva klasické maratony.

Na trailových závodech zatím jen sbírám zkušenosti za zmínku stojí snad jen druhé místo v kategorii dvojic na loňské Hostýnské osmě a deváté místo v kategorii hobby na své první B7.

Jitka Chromčáková

jitkaV devíti letech jsem se ve škole přihlásila do kroužku orientačního běhu, k němuž jsem záhy přivedla celou svou rodinu. Soboty začaly být ve znamení závodů a získávání zkušeností s orientací podle mapy v měřítku 1:10 000. Běh byl spíše utrpením, ale byli jsme dobrá parta a jezdit na závody stálo za to. Mimo to jsem dostala od rodičů dar v podobě poznávání hor v Čechách, na Moravě a hlavně na Slovensku a to v létě i v zimě, což v dětství byla děsná nuda a otrava, ale krásy naší země se zaryly do paměti navěky.

V postpubertální době jsem přičichla k vysokohorské turistice (Zugspitze, Gornergrat, vrcholky v Dolomitech) a k lezení po feratách, což mě hrozně bavilo. Současně jsem občas jezdila po závodech v orientačním běhu. Jednou jsem si zkusila noční přechod Beskyd o délce 60 km.

Pak následovala dlouhá doba pařící, následně rodící a kojící až mi jednou má dlouholetá kamarádka Věrka Vystrčilová dala tip na běžecký kroužek v Otrokovicích pod vedením Zuzky Kadlčákové-Nádeníčkové a tím mé běhání začalo. Běh je pro mě stále utrpením, ale snažím se nevzdávat a přijít tomuto dynamickému pohybu na chuť. Jsem ráda, že jsem poznala tak fajn partu „kesáků“, které spojuje nejen běh.

Kristina Obručová

obrucova-370x395Narodila jsem se v roce 1976 v Přerově, do cyklistické rodiny a tím mi byl asi trochu předurčen můj životní směr – sport. Začínala jsem v moderní gymnastice a v 16ti letech jsem začala jezdit na kole. Jsem prostě původem silniční cyklistka a mám za sebou i pár let profesionálního angažmá a cestování po světě. Později jsem začala jezdit i na horském kole a absolvovala pár maratonů.

V rámci zimní přípravy jsem každou zimu trochu běhala, ale s jarem jsem vždycky přesedlala na kolo a tenisky jsem vytáhla zase až v listopadu. V roce 2013 mě můj kamarád Fuťa naverboval, jestli nechci běžet Hostýnskou 8 s jeho ženou, tak jsem začala víc běhat. A tehdy v „Hostýnkách “ mě to definitivně chytlo.

Běhání v přírodě, v lese, po horách, krása, nádhera, obrovská dřina a neustálé posouvání hranic lidských možností. V rámci tréninku jsem letos šla i dva půlmaratony a pár běhů v okolí. Letos bych chtěla zkusit nějaké horské maratony a delší běhy. Sport mě naučil pokoře k životu.

Mirek Píštěk

Rád běhám, bo mě to baví! A rád běhám na ostravsku, bo je to tu fajne! Tož je asi jasné, odkud jsem, no ni?

mpistekPřestože ročníkem 1992 v Kesbuku patřím k těm nejmladším, mám společnou zálibu; hory, přírodu a pohyb v nich, zejména tedy běh. Začal jsem mimo jiné běhat proto, že ukazatel váhy začal zlehka olizovat hodnotu 100 Kg. Tehdy jsem si řekl dost. Když jsem se rozhodoval, jestli budu posilovat a zvedat železa, nebo se prohánět po kopcích, (a tedy začít se sebou něco dělat) zvítězilo to druhé. Běh jsem měl vždy rád, vždy mě to chytlo a pustilo, chytlo a pustilo. Přibližně před 3 lety jsem ale začal běhat aktivně a pravidelně, a zatím mě to nepustilo. Po živém vyprávění Milanových zážitků z B7 jsem svůj běh zkusil posunul trochu dál.

Tak přišla v roce 2013 první B7 a následovaly ještě další dvě. Milan nelhal, bylp to drsné, ale zábavné. V roce 2015 jsem zkusil italské Lavaredo Ultra Trail, které jsem ale nedokončil. Tak jsem se rozhodl pořádně se připravit a dokončit letos. Ovšem zdravotní komplikace překazily mé plány, to je pech, že? Cíl na rok 2017 je tedy jasný Lavaredo! Na nějaké zajímavé umístění ještě čekám. Teda, opravdu čekám? Mé motto zní: “Běhat pro radost”, užít se běh, pročistit si hlavu a dát si pořádně do těla. Pokud se k té radosti přidá nějaké pěkné umístění, beru to jako odměnu. Každopádně se mi letos například podařilo zaběhnot 7. místo běhu kolem Těrlické přehrady, 13. místo KTRC v Ostravě.

Co bych rád zkusil? Samozřejmě Lavaredo! Dolomity jsou naprosto úchvatné, a navíc mám již téměř celou trasu prochozeno/proběhanou, takže vím, co mě čeká. Chtěl bych někdy zkusit Grossglockner Ultra-Trail nebo Zugspitze Ultra-Trail, UTMB ani nezmiňuji, to je asi samozřejmost. Mezi další závody bych rozhodně zařadil Western States nebo Hardrock 100. Hlavní pro mě ale navždy zůstane “Běhat pro radost”, bo je to fajne!

Zuzana Nádeníčková

Narodila jsem se v roce 1986 ve Zlíně. Od malička jsem vyrůstala jako totálně nesportovní dítě, takové trošku polínko, s čímž se pojila i nadváha. Začala jsem ale skautovat a s tím přišlo i chození po horách a to nejen našich, ale i zahraničních.

V roce 2011 mě můj brácha sportovec nahecoval do Beskydské sedmičky … nedovedla jsem si to tenkrát vůbec představit, ale šla jsem do toho. Došli jsme v časovém limitu, já se rozhodla, že příští rok chci jít zase a začala trénovat. Z této Zuzka2výzvy se nakonec stalo každodenní běhání, návštěvy zumby, piloxingu a spinningu. A následovala radikální změna jídelníčku. Dolů šlo celkem 20 kilo a obrovská chuť sportovat a závodit pořád rostla … a pak přišel Petr Kučera a dal mému snažení nový rozměr … prý pojď běhat za KESBUK a o pár dní později a nechceš se mnou jít ve dvojici Nízkotatranskou stíhačku … A tak jsem přičuchla k ultra a věděla, že tohle je ta moje cesta …

Mám za sebou 5x B7 (2 x na stupních vítězů), 3 x H8 (2 x na stupních vítězů), 3x LH 24 (2 x na stupních vítězů), Maraton a půl v rámci Memoriálu MUDr. Josefa Podmolíka v Otrokovicích, 3 silniční maratony, úspěšně dokončenou Nízkotatranskou stíhačku a nepočítaně desítkových a půlmaratonových závodů. Úspěchy v sezóně 2015 mi vynesly 5. místo na vyhlášení nejlepších sportovců města Otrokovice.

V současné době si užívám rodičovskou dovolenou s dcerou Eliškou, takže mě čeká asi menší závodní pauza. Pro radost ale sportuju pořád, mám totiž několik sportovních snů a ty bych si chtěla splnit. Mezi ten největší patří účast na Spartatlonu.

KESBUK je pro mě srdcová záležitost, parta stejně poblázněných kamarádů, kteří rozumí tomu, co tě nutí ráno vstát, když ostatní ještě spí a jít trénovat!

Tomáš Nádeníček

nadenicek-370x395Nemůžu říct, že bych byl od malička nějaký sportovní talent, ale aspoň sem tam jsem se věnoval sportu tak nějak všeobecně a taky…běhu. Ten jsem však provozoval jen tehdy, pokud bylo ve škole avizováno známkování kiláku nebo patnáctistovky :-)

Pořádnou cestu ke sportu jsem si tak našel víceméně až na výšce, kde jsem si místo usilovného studia a chození na přednášky sladký studentský život zpestřoval florbalem a doplňoval to okukováním holek ve fitku :-)

Už od malička mě však vábily výšky a mistr Adrenalin, a tak když byla možnost si při škole udělat kurz lezení, neváhal jsem ani chvilku. Tento sport mě pořádně chytil a ho(ro)roškola při KHS Zlín byla jen dalším logickým vyústěním mé cesty do hor. K tomu se posléze přidala turistika, obzvláště ta vysokohorská a ideálně s kocúrama na nohách a motykou v ruce. No a pak jsem začal běhat :-)

Asi nebudu první ani poslední, koho k tomuto sportu přivedl Libor Uher a jeho “beskydský čundr“. Na této akci mě přitahovalo, že je v horách, dlouhá, náročná a ještě s čelovkama, prostě ideální příležitost se hecnout a možná i trochu poznat. Vyzval jsem tedy svého kolegu na laně Milana a začal trénovat. První rok sice nebyl nijak slavný ani v tréninku (cca 10 km běhu týdně), ani v závodě (DNF na Ostravici – kolegova kolena), ale bylo mi hned jasné, čemu se chci věnovat. Následovala trocha tréninku, první skutečný běžecký závod v podobě Hostýnské osmy, nad očekávání pěkný výsledek a bylo vymalováno :-)

Přestože už dnes mám za sebou i několik kratších závodů na asfaltu, stejně (nebo právě proto?) mě to pořád táhne do hor a na běhy aspoň 30 km, kde mě to teprve začíná bavit. V blízké budoucnosti se chci podívat na závod mimo Československo, třeba tam, kde létají pečení šneci do huby a běhají KiliJani :-)

A silniční maraton? No dobrá, ale jenom proto, že je! :-)

Hana Večerková

Jsem Hana Večerková. Měla jsem štěstí, že mě rodiče od malička vedli ke sportu, turistice a lásce k přírodě. Vyzkoušela jsem všechny možné sportovní kroužky, ale nejvíc mi učarovalo veslování, u kterého jsem od svých deseti let vydržela až do jednadvaceti. Součástí veslařské přípravy je i běh, a proto jsem se k němu po několikaleté sportovní pauze vrátila a začala podnikat běžecké výlety po okolí. Pak už stačilo pár přátel a manžel, kteří mě vytáhli na triatlonové a běžecké závody.

V současné době se systematicky připravuji pod dohledem Michala Jaloveckého, výborného triatleta a běžce. Mám ráda jak silniční, tak i trailové běhy, nejlépe od 10 km nahoru. Můj největší sportovní zážitek byl maraton na německém ostrově Usedom a ultratrail Pradědova stovka. Mezi sportovci mám spoustu dobrých známých a kamarádů. Na závodech miluji tu úžasnou atmosféru, kterou vytváří podobně smýšlející nadšenci.

Od podzimu 2013 jsem členem atletického oddílu TJ Jiskra Otrokovice a od jara 2014 jsem také v teamu KESBUK

Jaroslav Vicher

Benjamínek týmu narozený v roce 1987. Sportovní nadšenec všeho druhu, který nerad prohrává. Kromě roční zkušenosti s AK Zlín mě běh nikdy předtím nechytil naplno.

Zlomový byl rok 2012. Impulsem byla běžecká mobilní aplikace a zmínka kamarádky o triatlonu. Prvním velkým závodem byla přepálená Hostýnská osma 2013, na kterou jsem se svezl s Vašou Utinkem a cestou zpět se seznámil s Vlasťou Bukovjanem.

Na výraznější úspěch zatím čekám, za zmínku snad stojí 28.místo na B7 2013. Spíše než umístění mě však zajímá dosažený čas a dobrý pocit z výkonu. Kupředu mě žene obdiv přátel a nově také, že kolonku oddíl už neproškrtávám.

Mám obrovskou chuť se zlepšovat a velkým snem je účast na Ironman na Havaji a UTMB.

Jana Cenková

Sport mě doprovází celý život. V dětství jsem se věnovala gymnastice, atletice a běžeckému lyžování. Posledních 8 let byla mou velkou vášní horská cyklistika a měla jsem tu možnost reprezentovat cyklistický klub Drásal team Holešov.  Po narození dětí jsem vyměnila kolo za běh a začala běhat silniční i trailové závody cenkovaod 10 kilometrů výše. Letos jsem si zkusila první maraton a ještě mi chybí nějaké to ultra.  Nejsem nijak rychlý běžec, ale své pomalé a neměnné tempo vydržím docela dlouho. Netoužím po vítězství, na závodech mě baví překonávání vlastních limitů. Snažím se běhat technikou chi running a pro regeneraci a kompenzaci je mou další láskou pilates. Jsem vyznavačem inteligentní námahy, což pro mě znamená běžet s úsměvem, bez zbytečného úsilí a pod vlivem štěstí. Přesto, že běhám především sama, jsme ráda součástí týmu. A jsem ještě radši, že je to právě Kesbuk.